Příprava základů před litím základové desky

Pokládka kanalizačního potrubí a chrániček

Po menší odmlce jsme se vrátili na naše staveniště, abychom položili kanalizační potrubí. Opět na tom není nic složitého, jen je důležité si dát pozor na pár věcí.

Koupě

Lukša ještě v teple domova spočítal kolik a jakých trubek (my jsme použili KG systém DN 110 mm a DN 125 mm), kolen a odboček budeme potřebovat, abychom je mohli koupit. Opět jsme je objednali ve stavebninách DEK, kde nám nabídli dopravu za 450 Kč bez DPH. Ukázalo se, že ne všechno mají skladem, takže se naše stavba musela posunout, jelikož jsme neměli co pokládat. Nakonec jsme dopravu na pozemek zrušili, neboť nám potrubí nechtěli dovést v době, kdy jsme to potřebovali, ale pouze v den, kdy tam budou mít cestu. A udělali jsme dobře, protože vše se nám do auta typu limuzíny vešlo, takže jsme nemuseli ani jezdit vícekrát.

Spočítejte si spotřebu materiálu dopředu a objednejte si jej zavčas.

Nesmíte ještě zapomenout na koupi chrániček na přívod vody a elektřiny. Tohle ve stavebninách DEK v nabídce nemají, takže jsme pro ni museli zajet jinam.

Pohlídejte si, abyste měli všechny části KG systému od stejného výrobce. Části od různých výrobců se špatně spojují.

Čištění prostupů

Nejprve jsme museli vyčistit prostupy, které byly zality v základových pasech. Prostup, kterému jsme igelitem zalepili oba otvory, byl zcela čistý. U ostatních jsme to neudělali, takže se nám do nich dostal beton. U většiny byla malinká vrstva betonu, do které stačilo jednou bouchnout a beton byl fuč. Jen jeden prostup nám dal dost zabrat, protože nám ho beton odvalil pryč, ale s tím jsme počítali a měli jsme připravené bourací kladivo. To už byla větší fuška, neboť byl zalitý úplně celý, ale i tak se to dalo celkem rychle vyřešit. Ale čekali nás ještě další dva prostupy na chráničky, které byly hluboko pod zemí, takže jsme je nechali na další den, neboť nám měl přijet bagr.

Hrubé položení potrubí

Jakmile jsme měli prostupy vyčištěné, snažili jsme se najít Lukšovy poznámky s návrhem vedení potrubí, ale to se nám nepodařilo, takže jsme museli improvizovat. Potrubí, odbočky a kolena jsme si roztřídili na hromádky, abychom se v nich lépe orientovali. Poté jsme potrubí začali pokládat do míst, kde jsme si mysleli, že má potrubí vést. Vše nám krásně vyšlo, takže jsme se vrhli na přeměřování. Zjistili jsme, že jsme se v koupelně sekli v umístění hned o dva metry 😀 Jako na potvoru mělo potrubí vést přímo přes střed hromady tvořené vykopanou zeminou z pasů. Začali jsme tedy odkopávat hromadu, abychom mohli potrubí vést správnou cestou.

Nakonec si pečlivě zkontrolujte, zda máte vývody na vše, co potřebujete. Později se dozvíte, na co jsme zapomněli my.

Vývody kanalizace, které vedou nad základovou desku, zkraťte tak, aby vrchní hrana tohoto vývodu končila ve stejné výšce, jako bude vrch betonu základové desky. To kvůli tomu, aby se na tento vývod pak dala zapojit další kolena a vývody bez dalšího složitého zkracování a řezání, které budou vedeny v podlaze a v zdích. Pokud by vám potrubí trčelo nad základovou desku, museli byste řešit, jak ho dodatečně zkrátit, aby netrčelo až z finální podlahy domu.

Podsyp kanalizačního potrubí

Potrubí by se mělo pokládat na pískové lóže, ale vzhledem k tomu, že vykopaná zemina (zvětralá žula) ze základových pasů byla hladká, využili jsme ji. Navíc u KG systému uvádějí, že vydrží opravdu hodně.

Spojování kanalizačního potrubí

Zde poznáte úplně první výhodu svažitého pozemku. Kanalizační potrubí musí mít spád minimálně 3 %, tj. 3 cm na 1 metr potrubí. Vzhledem k našemu velmi svažitému pozemku jsme potrubí na většině míst vůbec nemuseli podsypávat a uměle mu tedy udávat spád, protože jsme tam ten spád měli přirozený.

Potrubí se spojuje velmi jednoduše, pokud máte všechny součásti od jednoho výrobce. Pokud tomu tak není, zapotíte se o něco víc. V tomto ohledu nás ve stavebninách DEK hodně naštvali, neboť nám dali potrubí od dvou výrobců a kolena s odbočkami ještě od jiného. V takovém případě vám to půjde hůř spojovat.

Nejdůležitější je spád a správné umístění.

Spojování se provádí tak, že se mazivem natřou obě trubky, které chcete k sobě spojit, a poté již použijete jen sílu. Pokud to nejde, dáte si na konec jedné trubky prkno a kladivem či gumovou palicí do něj tlučete až trubka zajede do druhé. Tím je spoj hotov. Tímto způsobem spojíte všechny části a máte hotovo. Důležité je si přeměřit, zda máte vývody ve správných místech a zkontrolovat spád.

Při pokládce je lepší využívat dvě 45° kolena místo jednoho 90°. Je to z důvodu hladšího odtoku odpadní vody, aby se trubky neucpávaly.

Obsyp kanalizačního potrubí

Potrubí jsme celé zlehka zasypali a práce byla hotová.

Pokládka chrániček

To je nejjednodušší věc, neboť chránička nemusí mít žádný spád, protože je určena k přívodu vody a elektřiny – zde se nevyužívá zákonu gravitace. My jsme použili kabelové chráničky DN 100 mm, abychom měli dostatečnou rezervu na případné další kabely.

Prostupy na chráničky byly uloženy velmi hluboko, proto jsme k vykopání museli využít bagr. Měli jsme z toho strach, protože pokud bychom je nenalezli, nevím, co bychom dělali. Naštěstí jsme si udělali značkovacím sprejem čáry do míst, kde jsme prostupy uložili.

Bagr vykopal hodně velké díry, do kterých jsem vlezla a za pomoci kladiva hledala to správné místo. Po chvilce se mi podařilo najít místo, které na mne působilo, že je duté. Zkusila jsem do něj bouchat a po nějaké době jsem vybuchla radostí, protože jsem se prokopala do prostupu, který byl zcela čistý. Byla to velká úleva. Stejným způsobem jsme nalezli i další prostup a vrhli se do pokládání chráničky.

Při manipulaci s chráničkou dávejte pozor na provázek uvnitř.

Při pokládce chráničky si musíte dát pozor pouze na to, aby vám do ní nezajel provázek, který je její součástí. S pomocí tohoto provázku totiž v budoucnu chráničkou prostrčíte potřebný kabel.

Při narovnávání chráničky jsme se celkem zapotili, protože se s ní pracuje poměrně těžko. Takže se nám stalo, že nám provázek zajel dovnitř, ale Lukša ho stihl chytit zavčas. Museli jsme ale kus chráničky odřezat. Počítejte tedy s tím, že při narovnávání chráničky musíte mít z obou stran dostatečně velkou rezervu provázku, aby se vám to také nestalo.

Jakmile jsme ji položili, uvázali jsme si provázek na obou stranách, a ještě jej přelepili lepící páskou, aby nám někam neutekl.

Zalepení vývodů

Vývody potrubí a chrániček, které budou trčet ze základové desky, jsme zalepili igelitem, aby nám do nich nezapadal štěrk či něco jiného.

Časová náročnost

10 hodin ve dvou lidech (1 muž a 1 žena)

Použitý materiál

  • kanalizační potrubí KG systém + kolena a odbočky
  • mazivo na spojování potrubí
  • kabelová chránička
  • metr
  • lepící páska
  • igelit

Použité nářadí

  • kladivo
  • bourací kladivo
  • metr
  • vodováha
  • lopata
  • lámací nůž
  • úhlová bruska (flexa)

Hutnění betonového recyklátu

Na vyplnění desky jsme si zakoupili betonový recyklát frakce 8/16, 16/32 a 0/32, který se velmi dobře hutní. K hutnění jsme si půjčili vibrační desku (460 kg), kterou nám v půjčovně vyzvedl bagrista.

Hutnění probíhalo tím způsobem, že bagr do jedné části nasypal a rozprostřel recyklát. My jej ručně roztahali do všech koutů a poté hutnili vibrační deskou. Bagr mezitím pracoval na druhé části domu, a tak stále dokola.

Při hutnění nad potrubím jsme snížili výkon vibrační desky, aby potrubí neprasklo. Vzhledem k tomu, že jsme při betonování nemohli vylít pasy do příslušné výšky, museli jsme recyklát hutnit až nad pasy, ale nebyl to až takový problém.

Jedná se o velmi jednoduchou práci, pokud máte k dispozici vibrační desku. Pokud máte jen vibrační pěch („žabu“), pak se nadřete výrazně více.

Časová náročnost

5 hodin ve dvou lidech (1 žena a 1 muž) + bagr

Použitý materiál

  • betonový recyklát frakce 8/16, 16/32 a 0/32

Použité nářadí

  • vibrační deska
  • hrábě
  • lopata

Zkouška kanalizačního potrubí

Pro jistotu jsme kanalizační potrubí otestovali. Nalili jsme do něj vodu z kýblu a čekali, kolik jí vyteče ven a jakým proudem. Vše bylo v pořádku, takže jsme mohli jít v klidu spát. Normálně by se měla dělat tlaková zkouška, ale tu jsme neměli jak udělat. Navíc ze zkušenosti vím, že stavební firmy to také nedělají.

Ukrytí vývodů do větších trubek

Z důvodu lepší manipulace při budoucím připojování vnitřního odpadu jsme na všechny kanalizační trubky nasadili trubky s větším průměrem, tj. DN 125 mm či DN 150 mm. Hrdla jsme rovněž zalepili igelitem, aby do nich nic nenapadalo při další práci.

 

Problematika kari sítí

Koupě a přeprava kari sítí

Před samotnou pokládkou kari sítí nás čekalo spočítat, kolik jich vlastně budeme potřebovat. Lukša se na to vrhl za pomocí matematiky, ale nebylo to úplně dobré, proto jsem přistoupila k metodě malování, neboť je nutné počítat s přesahy.

Nicméně nejhorší bylo kari sítě dovést na pozemek. Měli jsme k dispozici velký vozík, ale přesto nám kari sítě trčely přes okraje. Bohužel je to materiál, který se jen velmi těžko uvazuje. I když jsme vyjížděli s tím, že náklad byl hodně přitažen, po zhruba jednom kilometru se nám náklad hodně vychýlil. Museli jsme zastavit a dlouho jsme se snažili kari sítě dostat na původní místo. Poté jsme vpředu oky kari sítí protáhli kurtnu a přivázali ji, aby se nám sítě neposouvaly dozadu. Cesta na pozemek v celkové délce 11 km byla velmi dlouhá. Často jsme zastavovali a kontrolovali utažení kurten. Jeli jsme pomaleji než cokoliv jiného, co potkáte na cestě jako největší brzdu. Naštěstí jsme dojeli v pořádku, ale byla to příšerná cesta.

Čím pečlivěji si kari sítě naskládáte na vozík, tím lépe se vám poté pojede.

Jak položit kari sítě

Instalace kari sítí není žádná věda. Je nutné mít na paměti pouze to, že sousedící kari sítě musí být uloženy naopak. Tj. když je svislý nebo vodorovný drát na jedné nahoře, na vedlejší síti musí být dole. Je to z toho důvodu, aby na sebe hezky navazovaly. Pokud to tak neuděláte, nebudete mít kari sítě v jedné rovině.

Kari sítě je nutné něčím podložit, aby neležely na zhutněném štěrku. Je to z toho důvodu, že musí být celé zalité v betonu. My jsme je podložili zbytky kanalizačního potrubí, které jsme si nařezali na požadovanou tloušťku (3 – 5 cm). Ale oficiálně se podkládají takzvanými distančíky.

Další důležitou věcí je přesah ok. My jsme dávali přesah 3 oka, u dřevostaveb jsem viděla přesah 1 oko. Když dáte víc, nic se neděje.

Pokud budete mít betonový strop, schovejte si plánek uložení kari sítí + počet použitých kari sítí, ať poté opět nemusíte přemýšlet o efektivním rozložení.

V místech, kde jsou vývody potrubí nebo chráničky, se do kari sítí udělá otvor. My jsme na to použili pákové kleště.

Svazování kari sítí

K této práci jsme si od známého půjčili svidřík, kterým jsme si ušetřili spoustu času. Nicméně, abyste mohli použít tento nástroj, potřebujete speciální vázací drátky s oky, které jen tak někdo neprodává, když je zrovna potřebujete. Nakonec jsme je sehnali ve stavebninách STAVMAT.

Kari sítě je nutné svázat tak, aby se při betonáži nikam nepohnuly. Nezapomeňte, že po nich budete chodit. Dále směrem do desky ohněte svislé roxory zapíchané v pasech. Roxory s kari sítěmi taky svažte a to pečlivě. Při betonování nám jeden roxor vylezl nahoru, protože nám praskly drátky.

Časová náročnost

4,5 hodiny pokládání kari sítí ve dvou lidech (1 muž a 1 žena)

2,5 hodiny svazování (1 muž)

Použitý materiál

  • kari sítě tloušťky 6 mm s oky 10×10 cm
  • fixační drátky (použili jsme jich 430 ks, dalších asi 10 ks nám prasklo)
  • něco na podložení kari sítí (kusy betonových výrobků nebo zbytky kanalizačního potrubí)

Použité nářadí

  • svidřík – spirálový vazač
  • pákové kleště

Perlička ze stavby

V době, kdy už jsem zase byla doma, se nám z ničeho nic pokazila pračka. Možná si říkáte, co to tady melu za blbosti, ale čtěte dále a uvidíte tu souvislost. Maminka si vybrala novou, objednala si ji a čekala na dodání. Mezitím mne zaúkolovala, ať tu starou připravím na odvoz do sběrného dvora. Při odpojování pračky ve mne hrklo a s úděsem jsem letěla pro telefon. „Bobíí, bobííí, máme mega problém!“, vyjekla jsem hrůzou do telefonu. Druhá strana samozřejmě nechápala. Taky jak by mohla. „My nemáme vyvedený odpad pro pračku!“. Lukša jen stroze odpověděl: „No vidíš to!“ a začal filozoficky přemýšlet, jak to budeme táhnout podlahou. Takové řešení jsem strhla ze stolu, takže jsme se museli psychicky připravit na zbytečnou práci.

Takže velmi vřele doporučuji si několikrát zkontrolovat, zda máte potrubí pro vše, co potřebujete. Projektu nikdy nevěřte na 100 %, protože my jsme projektantce několikrát říkali, že budeme mít pračku v technické místnosti, ale prostě to do projektu nezahrnula. Měli velké štěstí, že přišlo takové znamení. Nevím, jak bychom to řešili, kdyby deska byla zalitá. Takhle jsme si pouze přidali práci, která nakonec nebyla tak strašná, jak jsme si představovali. Ale bylo to způsobeno tím, že technickou místnost máme přímo nad prostupem a vedením kanalizačního potrubí. Navíc v daném místě byl i spoj, takže jsme tam jen přidali odbočku a vyvedli trubku nad desku, zasypali, zhutnili a opět položili kari síť.

Problematika dřevěného bednění

V dnešní době je hojně využíván styrodur (extrudovaný polystyren) k zateplení základů, který zároveň tvoří formu pro zalití základové desky. Vzhledem k našemu výběru materiálu toto řešení nebylo přípustné, takže jsme to museli provést postaru za pomoci stavebního řeziva.

Koupě stavebního řeziva

Lukša spočítal spotřebu řeziva na 0,48 m3 . Objednali jsme si tedy 0,5 mdřeva. Ale když jsem pro to s tátou přijela, požádala jsem ještě o další příděl. Celkem jsme tedy vzali asi 0,85 mřeziva. Byla jsem ráda, že tam se mnou byl táta, který se dřevem pracuje od začátku své kariéry, protože cena za dřevo se dle mého názoru určuje pouze jakýmsi odhadem. Sice byla použita matematika, ale počítání desek proběhlo letmým pohledem. Kontrolu jsem měla ve svém tátovi, který to spočítal výrazně dřív než prodejce 😀

Příprava dřevěného bednění

Koupili jsme desky dlouhé 3 a 4 metry. Každá deska měla jinou šířku, a i délka se malinko lišila. Vybírali jsme si ty nejširší desky, na které jsme přidávali nožičky naopak z těch nejtenčích desek. Nejdříve jsme je dohromady tloukli hřebíky, ale to se ukázalo jako hloupost, takže jsme využili vruty do dřeva („samořezky“) s aku vrtačkou. Na spodek nožiček je nutné přitlouct ještě kousek dřeva, aby bednění nebylo prohnuté.

Udělali jsme si bednění pro celý obvod domu. Ale ve vrchní části nebylo zapotřebí dělat nožičky, protože bychom je neměli k čemu upevnit.

Poté jsme za pomoci laseru zjistili, že jedna deska nám nikde stačit nebude, takže jsme na každé bednění museli přidat ještě jednu až dvě desky.

Nakonec jsme si do nožiček bednění vyvrtali dvě díry (jednu ve vrchní části nožičky, ale zároveň pod deskami a druhou asi o 15 až 20 cm níže), kterými jsme poté prostrkávali natloukací hmoždinky.

Instalace dřevěného bednění

Vzhledem k tomu, že jsme byli pouze dva, nebyla to zrovna jednoduchá záležitost. Pokud bychom byli 4, hned by se to dělalo jinak.

Bednění jsme instalovali tak, že vrchní deska byla zároveň vrchem pro vylitý beton – po vylití musely být v jedné rovině.

Nejdříve jsme si dřevěné bednění podložili zhruba do výšky, ve které mělo být. Dále jsme si nachystali laser a jeden kontroloval výšku a druhý podkládal nožičku tak, aby bednění bylo ve správné výšce. To stejné jsme udělali na druhé straně bednění, a nakonec se vrátili k první straně, abychom zkontrolovali, zda se nám bednění někam nepohnulo. Až jsme bednění správně vyvážili, zkontrolovali vodováhou, mohli jsme začít do krajních nožiček vrtat díry do betonu přes předem připravené díry v bednění. Do otvorů jsme natloukli natloukací hmoždinky o délce 10 cm a opět zkontrolovali, zda se nám bednění někam nepohnulo. Pokud ne, navrtali jsme díry i přes ostatní nožičky a zatloukli natloukací hmoždinky. Nic těžkého, ale pro dva lidi velmi zdlouhavého. Naštěstí jsem si při té příležitosti zamilovala práci se všemi možnými přístroji. Jen úhlovou brusku „vrhající prskavky“ opravdu nemusím.

V místech, kde se nám při minulém lití betonu vyboulilo rámové bednění, jsme tyto boule museli odstranit za pomoci bouracího kladiva, protože jinak bychom tam nepřipevnili dřevěné bednění, jelikož je sice ohebné, ale ne tak moc 😀

Jiným způsobem jsme dřevěné bednění upevňovali ve vrchní části, kde nebylo možné mít na bednění nožičky, které by se upevnily do betonu základových pasů. Tam jsme bednění pouze položili na pasy, protože jsme je měli širší, než měly být. Tam, kde to bylo ještě možné v rozšířeném pasu a trčel nám pas nad zemský povrch jsme na bednění přidali další dřívka a za pomoci nožičky bednění připevnili k pasu.

V místech, kde žádný pas nad zemí nebyl, jsme udělali podpěry a jinde nám bednění držela samotná zemina nebo velké kameny.

Utěsnění děr

Otvory jsem utěsňovala sama za pomoci prken a nejlevnější montážní pěny, kterou jsme sehnali.

Časová náročnost

16 hodin ve dvou lidech (1 muž a 1 žena)

4 hodiny (1 žena)

Použitý materiál

  • vruty do dřeva (samořezky)
  • stavební řezivo
  • natloukací hmoždinky 8×100 mm
  • hřebíky
  • montážní pěna

Použité nářadí

  • kotoučová pila (mafl)
  • aku vrtačka
  • bourací a vrtací kladivo
  • vrtačka
  • samonivelační laser
  • kladivo
  • vodováha

Pomocné prvky pro betonování

Před betonováním jsme ještě do prostoru desky natloukli roxory tak, aby jejich konec byl ve výšce, ve které má být beton. Musí být natlučeny vždy v jedné lajně, aby je při betonování bylo lehké objevit. Značkovacím sprejem je nutné si udělat puntíky na dřevěné bednění v místech, kudy vedou linie roxorů – opět pro jednodušší orientaci.

V místech, kde byly desky jen položeny na pasy, bylo nutné zatlouct hřebíky do dané výšky, abychom i zde měli správnou výšku betonu.

Časová náročnost

2 hodiny ve dvou lidech (1 muž a 1 žena)

Použitý materiál

  • roxory
  • značkovací sprej
  • hřebíky

Použité nářadí

  • kladivo
  • samonivelační laser

Betonování základové desky

Na finální betonování jsme si netroufli sami, takže jsme si opět přizvali pana Kalába. S ním vše bylo naprosto jednoduché. My jsme jen pádlovali a on vše vyrovnával a dirigoval. To je asi jediné, co nedoporučuji, abyste si dělali sami. Zde ani nejsem schopna vám dát nějaké užitečné rady. Jen to, že si musíte vzít gumáky a vše po betonování hned umýt.

Deska měla v našem případě mít 15 cm, ale místy jsme měli více i méně. Opět to bylo způsobeno různou výškou pasu. Bez laseru se totiž jen těžko určovalo, do jaké výšky máme nahutnit betonový recyklát.

Jak naše základová deska dopadla?

Po pročítání mnoha článků na internetu, kde lidé psali, že jim firmy byly schopné předat od pohledu šikmé základové desky, kde rozdíly mezi jednou a druhou stranou činily klidně 5 a více cm, se můžeme poplácat po ramenou.

Při zaměřování podlah nám technik sdělil, že tak rovnou základovou desku už dlouho neviděl. Základová deska ve všech místnostech kromě jednoho pokoje má rozdíly v řádech 1, 2 či 3 milimetrů. Jen jedna místnost je z nějakého záhadného důvodu o jeden centimetr výše než jinde, ale zato zase úplně celá, takže je v podstatě také úplně rovná jen v jiné výškové hladině.

Za to samozřejmě patří velké poděkování panu Michalu Kalábovi, který základovou desku ručně srovnával. Zároveň jsem také pyšná na nás, že jsme mu ji dokázali připravit tak, aby výsledek byl takový jaký je.

Časová náročnost

2 hodiny v pěti lidech (4 muži a 1 žena)

Použitý materiál

  • 24 m3 betonu C20/25 X0

Použité nářadí

  • lopaty
  • pádlo
  • hladítko dřevěné

Tímto jsme protrhli cílovou pásku základové konstrukce. Ještě nás sice čeká sundávání dřevěného bednění, ale to snad ani nepotřebuje komentář.

Hodně úspěchů při stavbě Vaší základové konstrukce ve svahu!

  1. Uf nás to čeká, sice budeme mít na dané firmu, ale i tak moc díky za velmi podnětné info, dům člověk přeci jen nestaví x krát za život a my jako totální nestavaři se připravujeme a budeme učit za pochodu, díky moc a držím palce.

    • Mockrát děkujeme 🙂 Jsme moc rádi, že naše řádky někomu pomohou. Stavba je boj, takže rovněž držíme palce a pevné nervy, neboť jen polovina věcí se odehrává přímo na stavbě. Všemu předchází dlouhá a náročná příprava 🙂

  2. Zdravím, už mám krvavé oči a nemůžu přestat číst dál. Super bomba inspirativní web s mnoha faktickými poznámkami (i historkami). Chtěl bych se zeptat na křížový laser. Viděl jsem, že jej používáte od počátku stavby. O jaký typ se jedná? Jak je to s viditelností během dne? Jaká je s ním obslužnost s dálkovým přijímačem upevněným na lati? Jaké jsou výhody a nevýhody? Díky za rady a já pokračuji ve čtení dále…

    • Dobrý den. Díky za Váš komentář a jsme rádi, že Vám naše články pomáhají 🙂 Používali jsme dva různé samonivelační lasery. Jeden jsme měli půjčený od našeho kamaráda, což byl laser Leica Rugby 640. Druhý jsme měli půjčeny z půjčovny DEK – Hilti PR30. Oba lasery jsou profi, takže fungují naprosto bez problému za jakéhokoliv počasí, i při denním světle a slunci. Tyto lasery mají totiž přijímač upevněný na lati, který snímá paprsek laseru a měření je tedy opravdu přesné včetně zvukové signalizace. Pracuje se s tím opravdu výborně. Jinak běžně okem paprsek laseru vidět během dne není, jen večer, když se začne stmívat. Takže pro práci přes den je nutné používat lať s přijímačem paprsku.

  3. Dobrý den, velmi užitečné a zajímavé informace 👌 zeptám se, jak dlouho vám trvala stavba základové desky a na kolik vás vyšla ? Díky za info

Přidat komentář