Rozvody vody a odpadů svépomocí

Pokud máte správně připravené rozvody kanalizace v základové desce, pak jsou odpady v domě brnkačka. Obvykle totiž stačí jen redukce, maximálně nějaké kolínko a odpady máte během chvíle vyřešeny.

Odpady v rodinném domě svépomocí

My jsme si při stavbě základové desky dali záležet a do všech míst, kde bude následně odpad, jsme vyvedli prostup kanalizace co nejpřesněji k finálnímu umístění. Nespojovali jsme nikde odpady do sebe, takže i v koupelně má vana svůj vlastní prostup ze základové desky. Stejně tak i záchod, umyvadla i sprchový kout. Tím jsme si ušetřili velmi mnoho práce s následnými rozvody, spádem, sekáním do zdí apod.

Všude jsme v základové desce měli odpad o minimálně jednu úroveň tlustší, než je skutečně finální tloušťka. Takže například pro záchody jsme použili DN125. Pro sprchu, vanu, umyvadla i kuchyň jsme použili DN110. Což znamená, že jsme všude následně museli použít redukce, což ale nevadí, protože tlustší je vždy lepší než tenčí 🙂

Příprava odpadů v rodinném domě

Nejprve jsme tedy museli odřezat všechny ochranné trubky, které jsme měli kolem skutečných trubek. Následně jsme odpojili trubky vedoucí přes základovou desku (díky ochranným trubkám to bylo možné) a zkrátili je dle potřeby. Tohoto se můžete ušetřit, pokud již při budování základové desky trubky uřežete tak, aby končily s hranou základové desky.

Jako první jsme napojili redukci na finální tloušťku potrubí a na tu jsme následně napojili další trubky a kolínka, abychom vývod dostali do finálního umístění. Všude je ale nutné počítat se spádem, aby voda odtékala. Samozřejmě pro záchody je potřeba spád větší než například pro umyvadlo, kterým žádné pevné části nepotečou.

U jednoho záchodu jsme ale nevyměřili správně jeho umístění v základové desce, navíc daný odpad byl zapojen hluboko, takže nešel ani odpojit. A řezat trubku u vrchu je problematické. Naštěstí jsme ale dělali všechno vedení o řád tlustší, než je skutečně potřeba. Takže zde jsme mohli trubku DN125 jednoduše uřezat u hrany základové desky a vsunout do ní trubku DN110. Původně jsme plánovali, že mezeru mezi trubkami zapěníme, ale nakonec ta mezera byla tak malá, že jsem jen vzal těsnění z jiné DN110 trubky, nasadil ho tuto DN110 trubku a tuto trubku i s těsněním nasunul do DN125. Tím jsem problém dokonale vyřešil, protože těsnění zcela utěsnilo mezeru mezi DN125 a DN110 a trubky jsou v sobě zasunuty svisle cca 40 cm, takže nemůže dojít k žádnému prosakování nebo protékání.

Nakonec jsem ještě všechny výstupy uzavřel pomocí záslepky, aby při omítání nedošlo k nějakému znečištění nebo nedejbože ucpání odpadů.

Doporučené výšky vývodů odpadu

• Umyvadla – 53 cm od finální podlahy
• Vana – v úrovni finální podlahy
• Sprchový kout – v úrovni finální podlahy
• Dřez – 55 cm od finální podlahy
• Pračka – 50 až 60 cm od finální podlahy
• WC – v úrovni finální podlahy

Materiál pro odpady v rodinném domě

Pro vnitřní rozvody se používají šedé trubky označované jako HT. Všude jsme museli použít redukce, takže například odpad záchodu měl HT redukci DN125 -> DN110 apod.

Doporučené tloušťky odpadů jsou následující:

• Záchod – DN110
• Vana – DN50
• Sprchový kout – DN50
• Umyvadla – DN40
• Dřez v kuchyni – DN50
• Myčka – DN50
• Pračka – DN50

Materiál pro rozvody vody a odpadů jsme nakoupili ve stavebninách DEK.

Rozvody vody v rodinném domě svépomocí

Rozvody vody je nutné dělat ve dvou fázích. V první fázi před omítkami je potřeba připravit tzv. svislé rozvody, tedy ty rozvody, které vedou ve zdech. Tyto rozvody samozřejmě musíte připravit před omítkami, aby nebylo nutné do nově udělaných omítek sekat.

Na druhou stranu ale vodorovné rozvody je nutné dělat až po položení hydroizolace základové desky. Jinak by totiž tyto rozvody překáželi při pokládání hydroizolace a mohlo by dojít k jejich propálení hořákem. A hydroizolaci je nutné dělat až po dokončení omítek, aby naopak při omítkách nedošlo k poškození hydroizolace 🙂

Příprava rozvodů vody v rodinném domě

Dnes se již standardně používají plastové trubky pro rozvody vody, tzv. hostalenky. Tyto trubky se svařují pomocí polyfúzních svářeček na plastové potrubí, což je velmi pohodlné a rychlé. Je jen potřeba mít nastavenou správnou teplotu dle výrobce trubek a nahřívat trubky po správnou dobu (obvykle 5 – 7 vteřin). Ve specifikacích výrobce je uvedené, na jakou teplotu a jakou dobu máte spoje nahřívat. Například pro naše trubky Pipelife Instaplast PP-R RCT je výrobcem definovaná teplota 260 °C a doba nahřívání 5 s pro průměr 16 a 20 mm a 7 s pro průměr 25 mm. Konce trubek musí být vždy čisté. Svářečku na rozvody vody jsme si půjčili v půjčovně DEK.

Pro studenou a teplou vodu se používají různé trubky.

Důležité je rozlišit rozvody na teplou a studenou vodu. Rozvody teplé vody totiž mají tlustší stěny trubky kvůli snížení deformací (roztažnosti) při průtoku teplé vody. Tyto trubky jsou tedy také dražší. Trubky bývají již z výroby barevně odlišené – trubky na studenou vodu mívají na sobě modrý pruh, trubky na teplou vodu na sobě mívají červený pruh. Případně rozlišení je dle tloušťky stěny – teplé se označují PN20 a studené PN16. Samozřejmě na rozvody studené vody můžete použít i trubky na teplou vodu, ale zbytečně si připlatíte. Trubky na studenou vodu však nelze použít pro rozvody teplé vody.

Svislé rozvody vody

V první fázi jsme se tedy pustili do svislých rozvodů vody. Pro sdružené rozvody pro několik spotřebičů je vhodné použít trubky o průměru 25 mm. Pro běžné připojení samostatných rozvodů bohatě stačí trubky o průměru 20 mm.

Všechny trubky je vždy nutné dávat do tepelné izolace známé jako Mirelon. Čím tlustší izolaci použijete, tím lépe. Je to kvůli tomu, aby teplá voda v trubkách nechládla, ale také kvůli tomu, aby se trubky vzájemně neovlivňovaly. Tedy aby studená voda neochlazovala teplou vodu, a naopak teplá voda neohřívala studenou. V takovém případě by se totiž v ohřáté studené vodě mohly začít tvořit bakterie. Proto je nutné izolovat studenou i teplou vodu. Izolace bývají nařezané, aby bylo možné je jak navléct na potrubí, tak i nasunout. Pokud budete izolace navlékat, pak je potřeba lámacím nožem proříznout izolaci v místě, kde je nařezaná, a následně prořez spojit sponami na izolaci nebo například elektrikářkou lepící páskou.

Drážky na vodu (a i odpady) jsem vyřezával opět pomocí drážkovačky, kterou jsem si nastavil na nejvyšší možný prořez (45 mm hloubka i šířka prořezu). Teplou i studenou vodu jsem tahat hned vedle sebe.

Výstupy vody ven z omítky se řeší pomocí tzv. nástěnky. To je koleno, které má na výstupu závit, obvykle 1/2″, na který se následně našroubuje roháček s kohoutem pro uzavření přívodu. Tato nástěnka by měla být v úrovni finální omítky, takže obvykle 1 – 1,5 cm nad úroveň zdí. Všechny nástěnky jsem opět zaslepil, aby nedošlo k jejich ucpání při omítání.

V úrovni základové desky jsem vyvedl trubky ven ze zdi cca 10 – 15 cm, abych se na ně mohl následně po položení hydroizolace napojit svislými rozvody. Je potřeba jen myslet na to, aby se i k těmto trubkám dalo následně napojit, tedy hlavně aby se k nim dalo dostat pomocí svářečky na plastové potrubí.

Vodorovné rozvody vody

Všechny „páteřní“ rozvody vody jsem tahal podlahou. Pokud je to možné, snažil jsem se všechny rozvody tahat kolem stěny, tedy ne například nejkratší cestou prostředkem místnosti. To kvůli tomu, aby při případné opravě rozvodů nebylo nutné vybourávat podlahu uprostřed místnosti přes podlahové vytápění. I tyto rozvody samozřejmě musí být opět zaizolované pomocí Mirelonu.

Velmi důležité je správně naplánovat rozvody tak, aby se nemuseli často křížit. Každé takové křížení je totiž více či méně problematické. Dobře si tedy rozmyslete, kudy co povedete tak. Musíte totiž myslet také na to, že standardem je teplá voda vlevo, takže aby se vám i tento standard podařilo dodržet.

Dále si také rozmyslete, které rozvody napojíte společně například na trubku s větším průřezem a které oddělíte. Může se to hodit i kvůli tomu, abyste si například některé části rozvodů mohli dočasně uzavřít nebo abyste do nich mohli pustit jiný typ vody. My například máme studnu a retenční nádrž na dešťovou vodu. Tuto dešťovou vodu budeme využívat na splachování WC, takže jsme k WC museli přivést oddělené rozvody. A například kuchyň jsme oddělili také úplně zvlášť, abychom si do ní mohli pustit jiný typ vody než do zbytku domu. Pokud by například obec zavedla vodovod, tak do kuchyně bychom díky tomu mohli použít vodu z vodovodu a do zbytku domu vodu ze studny.

Křížení rozvodů vody

Pro křížení trubek se používají speciální výrobky křížení. Je to v podstatě cca 30 cm dlouhá trubka, která je prohnutá. Můžete si křížení vyrobit i ručně pomocí kolínek, ale to vás vyjde nejspíš dráž (spotřebujete hodně kolínek) a není to vhodné, protože každé kolínko omezuje průtok vody.

Kompenzace roztažnosti rozvodů vody

Pro delší rozvody teplé vody je také potřeba použít nějakou kompenzaci roztažnosti trubky. Při ohřívání trubky vlivem průtoku teplé vody totiž dochází k jejímu roztahování, které by mohlo způsobit její poškození. Z tohoto důvodu se používají tři typy kompenzací:

1. L-kompenzátor – běžné kolínko, které přirozeně funguje jako kompenzace díky tomu, že plastové trubky jsou ohebné.
2. U-kompenzátor – pomocí třech kolínek je vytvořena odbočka v podobě písmene U, které umožňuje pohyb a tím kompenzaci roztažnosti potrubí.
3. Kompenzační smyčka – speciální smyčka, která umožňuje kompenzaci roztažnosti plastového potrubí.

My jsme v našem domě použili tři kompenzační smyčky. Jednu jsme dali na přívod do kuchyně, kde je rovné potrubí v délce cca 7 metrů. Druhou jsme dali na přívod do koupelny, kde je rovné potrubí v délce cca 5 metrů. A třetí jsme dali na přívod na WC, kde je rovné potrubí v délce cca 5 metrů. Jinde jsme kompenzační smyčky nedávali, protože kolínka, pokud nejsou pevně uchycena, slouží jako přirozené L-kompenzátory.

Při tlakové zkoušce těsnosti potrubí nám technik řekl, že v životě kompenzační smyčku nepoužil, že to není potřeba. To stejné nám potvrdil i náš známý, který se věnuje stavebním pracím v celé šíři. Takže možná jsme je tam dávali zbytečně, ale splnili jsme doporučení. Realita nulového používání smyčky se odráží v tom, že jsme ji nikde nemohli sehnat. V každém obchodě buď měli jednu smyčku nebo žádnou. Lukša je sehnal až ve velkoobchodě. Pokud ji tedy do potrubí zahrnete, pořiďte si ji s dostatečným předstihem.

Doporučené výšky vývodů vody

Existují obecná doporučení pro výšky vývodů vody i odpadů, ale konkrétní požadavky se mohou lišit dle skutečné realizace interiéru.

• Umyvadla – 58 cm od finální podlahy, rozteč mezi teplou a studenou vodou 10 cm
• Vanová baterie – 75 až 80 cm od finální podlahy, rozteč mezi teplou a studenou vodou obvykle 15 cm (může být i 10 cm dle typu baterie)
• Sprchový kout – 115 cm od finální podlahy, rozteč mezi teplou a studenou vodou dle typu baterie
• Dřez – 60 cm od finální podlahy, rozteč mezi teplou a studenou vodou 10 cm
• Pračka – 50 až 60 cm od finální podlahy
• WC – dle typu WC (v našem případě podomítkového WC Villeroy & Boch to bylo 110 cm od finální podlahy)

Materiál pro vodu v rodinném domě

• Nástěnky (obvykle 1/2″) pro vývody z omítky
• Trubky na studenou vodu 20 a 25 mm
• Trubky na teplou vodu 20 a 25 mm
• Záslepky

Tlakové zkoušky rozvodů vody

Jako poslední jsme si nechali udělat tlakové zkoušky rozvodů vody v domě. Jednak jsme chtěli mít jistotu, že je vše správně svařené a nikdy nic neteče. A také tento protokol budeme nejspíš potřebovat při kolaudaci.

Tlakové zkoušky jsme si nechali udělat od odborné firmy, která nám rovnou zhotovila i protokol pro kolaudaci domu.

Tlaková zkouška trvala přibližně dvě hodiny. Nejdříve bylo nutné všechny rozvody propojit. Takže v technické místnosti, kde jsme měli trubky jen vyvedené pro následné připojení na bojler a přívod vody, jsme všechny trubky museli propojit, aby vznikl jeden okruh. Všechny vývody trubek v koupelně, kuchyni i na WC museli být uzavřené pomocí šroubovacích záslepek.

Následně technik začal rozvody napouštět vodou, takže pro tlakové zkoušky je potřeba mít alespoň nějaký přívod vody. Tlakové zkoušky je možné dělat i pomocí vzduchu, ale takové zkoušky trvají mnohem déle kvůli tomu, že vzduch je stlačitelný, a tedy případné netěsnosti je projeví na změně tlaku za výrazně delší dobu než u vody, která není stlačitelná.

Po napuštění trubek vodou technik všechny rozvody odvzdušnil pomocí šroubovacích záslepek, aby v potrubí nebyl žádný vzduch. Vzduch je totiž stlačitelný na rozdíl od vody, která stlačitelná není. Vzduch v potrubí by tedy způsobil, že případné netěsnosti by se hůře projevili, protože tlak v potrubí by vlivem stlačeného vzduchu klesal velmi pomalu. Oproti tomu, pokud je v rozvodech jen voda, která není stlačitelná, tlak v potrubí skokově padá i při naprosto nepatrných netěsnostech. Následně si technik připojil pumpu, kterou opět připojil na vodu, a pomocí této pumpy začal rozvody tlakovat.

Zkouška těsnosti rozvodů vody

Jako první technik udělal zkoušku těsnosti. Po napuštění vodou a odvzdušnění potrubí natlakoval potrubí na 6 barů. Po přibližně 20 minutách zkontroloval, jestli tlak nepoklesl. U nás to bylo v pořádku a tlak vydržel.

Zkouška pevnosti rozvodů vody

Následně technik udělal ještě zkoušku pevnosti. Při zkoušce pevnosti se potrubí natlakuje na 16 barů, což je na jednu stranu výrazně vyšší tlak, než je běžný provozní, který je obvykle do 4 až 5 barů, ale na druhou stranu je to stále daleko pod limitem trubek. Například výrobce našich trubek udává pro vodu 10 °C (přibližně teplota napouštěné vody) a standardní životnost 50 let u trubek na studenou vodu (PN16) maximální provozní tlak (tedy trvalý tlak) 24,1 barů. A u trubek na teplou vodu (PN20) při stejných podmínkách je maximální provozní tlak 30,3 barů.

Po natlakování na 16 barů technik ještě trubky, kolínka a křížení různě pošlapával a hýbal s nimi, aby ověřil, že všechny spoje opravdu kvalitně drží. I tímto testem naštěstí naše rozvody prošly bez problému 🙂

Zajímavosti na konec

Při tlakové zkoušce jsme se dozvěděli spoustu zajímavých a užitečných informací, které nás velmi uklidnili. Dnešní technologie jsou tak vyspělé, že když vám začne téct teplovodní topení v podlaze, dá se opravit, aniž byste museli vysekat celou podlahu. Technici dokáží zcela přesně určit místo praskliny pomocí plynu, takže sice budete svědky bourání, ale jen v malé míře, která nepřeruší provoz domácnosti.

U vadných kanalizační trubek je to pohodlnější, jelikož vám tam vpustí robota, který je schopen vše opravit, aniž byste museli cokoliv bourat. To mi přijde naprosto dokonalé.

Při výměně topení již není nutné vypouštět celé topení. To se může hodit například v bytech, kde by to mohl být problém. Trubky topení je možné zmrazit a topení vyměnit bez vypouštění vody.

Jak je vidět, instalatéřina už dávno není manuální práce plná nudy.