Výroba šatní skříně svépomocí

Šatní skříň jsme potřebovali udělat na míru, protože bude plně vestavěná. Nechtěli jsme si ale nechat vyrobit nějakou levnou z dřevotřísky, která se po chvíli začne rozpadat. Na druhou stranu jsme ale také nechtěli dát hromadu peněz za šatní skříň na míru z masivu. Rozhodli jsme se tedy, že si šatní skříň z masivu vyrobíme sami.

Podařilo se nám velmi výhodně sehnat dubové dřevo, což je jedna z nejlepších možností pro výrobu nábytku. Dřevo bylo ale nutné nejprve opracovat, protože se jednalo o hrubě nařezané surové desky.

Projektová příprava

Jako u všeho je na začátku nutné vytvořit projekt. V tomto případě se jednalo o návrh vestavěné šatní skříně. K tomu jsme použili tužku, pravítko, papír a barevné fixy. Kdo má možnost využít specializovaný software, bude na tom líp, ale nám postačila stará metoda.

Po vymyšlení návrhu jsme skříň nakreslili a poté si spočítali rozměry a počty jednotlivých desek. Stejně velkým deskám jsme v projektu přiřadili stejnou barvu a označení.

Příprava dřeva na výrobu šatní skříně

Nejprve bylo nutné dřevo srovnat. To zahrnovalo ohoblování z jedné strany, abychom srovnali plochu desky pro protahovačku, aby deska ležela celou plochou na podkladu. Následně jsme desky protáhli hoblovkou z obou stran. Třetím protažením jsme pak srovnali tu stranu desky, která ještě stále obsahovala nějaké vady. Tím jsme dostali rovné a ohoblované desky. Cílová tloušťka desek by měla být alespoň 18 mm (dle tvrdosti dřeva), aby byla zajištěna potřebná pevnost.

Dalším krokem bylo srovnání šířky desek. Desky totiž byly poměrně hodně křivé a zkroucené, takže bylo nutné je oříznout z obou stran a tím je srovnat. Nejprve jsme z jedné strany desky dlouhým stolářským pravítkem udělali rovnou čáru, podle které jsme na cirkulárce desku ořízli. Poté jsme desky ořízli i z druhé strany na stanovenou šířku tak, aby všechny desky byly stejně široké. K tomu jsme použili šablonu (pravítko) přímo na cirkulárce. Následně jsme na protahovačce ještě srovnali i tyto hrany, aby byly opravdu rovné a všechny desky přesně stejně široké.

Klížení dřevěných desek

Když jsme měli desky připravené, mohli jsme se vrhnout na klížení. Desky měli šířku 12,5 cm (kratší) nebo 11 cm (delší). Hloubka skříně byla ale plánovaná na 60 cm, takže jsme potřebovali výslednou šířku desek alespoň 60 cm. Museli jsme tedy spojit (sklížit) několik desek dohromady – 5 kratších desek nebo 6 delších desek. Správně by se desky k sobě měly klížit letokruhy opačně, aby se zamezilo kroucení dřeva, ale to jsme se dozvěděli, až jsme to měli hotové. Je otázkou, zda bychom to dodrželi, jelikož jsme měli co dělat s tím, abychom nalezli k sobě pasující prkna.

Desky jsme si nejprve připravili tak, aby k sobě dobře seděly. I po všech úpravách byly totiž některé desky stále křivé. Poté jsme desky natočily všechny na hranu tak, abychom mohli hrany natřít lepidlem. U tvrdého dřeva (což je i případ dubu) je potřeba natírat obě hrany desky, které se k sobě lepí. U měkkého dřeva (což je například smrk, borovice) stačí natřít jen jednu hranu. Abychom si usnadnili práci, desky otočené na hranu jsme stáhli truhlářským ztužidlem, aby nám desky držely pohromadě a dalo se s nimi dobře pracovat. Po natření jedné hrany desek jsme dali bokem první a poslední desku (krajní desky) a zbylé desky jsme opět stáhli truhlářským ztužidlem a tyto desky otočili druhou hranou nahoru, abychom ji také mohli natřít lepidlem. Lepidlo jsme roztírali pomocí malého štětečku.

Po natření hran desek lepidlem jsme mohli desky položit a stáhnout k sobě. Je potřeba jen myslet na to, jak desky otáčíte, abyste je ve výsledku měli otočené stejně jako když jste si je chystali.

Posledním krokem je stažení všech desek napevno k sobě. K tomu jsme měli připravenou železnou konstrukci, kde jsme pomocí šroubů desky stlačili k sobě. Je vhodné také mít připravené něco, čím budete tlačit desky dolů, aby se vám nevyboulily. My jsme opět pomocí šroubů a jeklů desky tlačily dolů a tím je rovnali.

Časová náročnost klížení desek

Celý proces nám pro 6 desek s natíranými oběma hranami ve třech lidech trval cca 10 minut. Je důležité se podívat na dobu zpracovatelnosti u lepidla, které používáte. Měli jsme totiž dvě lepidla, kde jedno mělo dobu zpracovatelnosti 15 minut, ale druhé mělo jen 6 minut, což by v našem případě nestačilo. Na rychlosti zasychání se velmi výrazně podílí i sluneční paprsky, takže je dobré lepidlo nanášet na desky někde ve stínu.

Takto slepené desky jsme nechali cca 45 minut, než jsme konstrukci rozebrali a desky vyměnili za další sadu.

Nařezání na finální rozměry

Slepené desky jsme následně nařezali na finální rozměry, což pro nás znamenalo šířku desek 60 cm (hloubka skříně) a délku dle použití z nákresu. V nákresu je dobré si všechny desky očíslovat a následně po nařezání si čísla psát na hrany desek. Při finálním skládání díky tomu budete přesně vědět, kam která deska patří.

Broušení desek

Jednou z posledních věcí, kterou s deskami budete dělat, je broušení. Pokud máte hoblovku s dostatečně širokou protahovačkou, usnadníte si hodně práce. My jsme ale museli desky brousit na pásové brusce, což je fyzicky poměrně náročné. Nicméně je potřeba všechny desky důkladně obrousit a srovnat, aby nikde nebyly žádné hrby nebo hrany vzniklé při klížení nebo řezání.

Tmelení desek a finální broušení

Posledním krokem je tmelení a finální břebroušení. Před tmelením je potřeba desky očistit nejlépe stlačeným vzduchem, aby se objevily všechny díry a rýhy. Tyto nedokonalosti je následně potřeba zatmelit pomocí tmelu na dřevo, který se prodává v různých odstínech. Nanášet tmel jde nejlépe pomocí obyčejné zednické špachtle. Použili jsme tmel na dřevo od společnosti Clou Holzpaste, neboť je vodou ředitelný.

Tmel je po zatvrdnutí potřeba ještě finálně přebrousit. Tentokrát jsme již použili ruční vibrační brusku s jemnějším smirkovým papírem, kterým jsme přebrousili vždy celou desku z obou stran včetně všech hran.

Odvrtání suků na dřevěných deskách

Některé suky na našich dřevěných deskách byly velké a škaredé, proto bylo nejlepší možností je odvrtat a nahradit. Na odvrtání slouží přímo k tomu určené sukovníky různých velikostí. Náhradní suky je možné koupit v obchodech s dřevem nebo v hobby marketech. Náhradní suky jsou přímo podle typu dřeva, takže my jsme samozřejmě kupovali dubové. Tím, že dřevotříska ve velkém nahradila nádherné dřevo, obchody nedrží skladem dubové suky. Ty jsme si museli objednat a počkat několik dní na dodání.

Odvrtání suků

Škaredé suky na našich deskách jsme tedy odvrtali. Při odvrtávání je potřeba si dát pozor, aby sukovník nezačal po dřevě poskakovat a nepoškrábal ho. Proto jsme si z jiného zbytku dřeva připravili šablonu, do které jsme stejným průměrem sukovníku vyvrtali díru, a tuto šablonu jsme následně připevnili pomocí rychloupínacích svěrek k naší desce přímo nad odvrtávaný suk.

Na odvrtávání suků si připravte šablonu, aby vám sukovník nesjel bokem a nepoškrábal desku.

Takto jsme si odvrtali všechny škaredé suky na všech deskách z obou stran na potřebnou hloubku. Hloubka odvrtávání by měla být stejná jako je tloušťka náhradního suku. Rozhodně tedy škaredé suky neodvrtávejte skrz celou desku.

Lepení náhradních suků

Poté jsme již mohli nalepit náhradní suky pomocí lepidla na dřevo. Vždy je dobré nejprve udělat jednu stranu desky a až lepidlo zatvrdne, udělat druhou stranu desky.

Jako poslední zbývá už jen přebroušení nově nalepených suků, aby byl povrch hladký.

Finální úprava povrchu

Pro finální úpravu povrchu nábytku je možné použít nesčetné množství produktů, a to na bázi laku, oleje či oleje s voskem. Je tedy na vás, čemu dáte přednost.

Výběr produktu pro finální úpravu

Abychom zachovali co nejpřírodnější charakter nábytku, rozhodli jsme se použít olej. I když mám v okolí hned několik truhlářů, sedla jsem k internetu a na vlastní pěst hledala nejvhodnější produkt. Nalezla jsem si stránku pana Blachuta a z nabídky přírodních olejů si vybrala tungový olej, který nejlépe splňoval mé požadavky. Než jsem přistoupila ke koupi, rozhodla jsem se svou volbu konzultovat se svým tátou, který mi jej schválil a doporučil do něj přimíchat včelí vosk, i když já jsem trvala na karnaubském.

Poté jsem objednala 5 litrů tungového a 5 litrů pomerančového oleje, který slouží jako ředidlo, neboť samotný tungový olej je příliš hustý na to, aby se dal roztírat. Ovšem objednávku jsem bohužel odeslala bez vosku, jelikož mi táta řekl, že ho mají drahý. Nicméně se ukázalo, že to nebyl dobrý nápad, protože vosky nikde běžně nekoupíte.

Od pracovníka jedné firmy, která nám bude dodávat jiné skříně, jsem dostala doporučení na produkty Osmo, ale ty jsme nevyužili. Dále nám poradil, že prodejci by mohli mít na prodejnách vzorky olejů, na základě kterých si poté můžete vybrat, jaký olej použijete.

Nepříjemnosti před finální úpravou

Časová prodleva při zpracování dřeva nám způsobila menší problém se sluníčkem. Části desek, které byly vystaveny slunečním paprskům, byť v malé míře, dostaly nažloutlou barvu. Měli jsme obavy, že probarvení zůstane vidět i po natření olejem, ale to se nestalo. Nicméně desky jsme v menší míře ještě dobrušovali, jelikož mimo sluníčka nám na nich udělali paseku i mouchy, které zanechávají černé tečky. Od včel zase budete mít žluté tečky. Vzhledem k tomu, že tyto puntíky nejdou lehce vybrousit, je vhodné materiál překrýt. Původně jsme pro zakrytí využili jen látku, ale protože jsem měla strach, aby se to neprosáklo, překryli jsme to i igelitem.

Změny teplot, improvizované uložení i špatná technologie klížení způsobily zkroucení spárovek. Nicméně, jakmile jsme je hezky rozprostřeli na natírání, sami se srovnaly do původního tvaru. Menší prohnutí prý nevadí, neboť po sešroubování skříně se již nepohnou.

Aplikace oleje

Vzhledem k tomu, že na obalu olejů ani na webových stránkách prodejce nebyl uveden způsob použití, nezbylo nám nic jiného než postupovat stylem pokus – omyl.

Chyby při olejování

První várku spárovek jsme natírali olejem, aniž bychom přebytečný olej utírali, což se později ukázalo jako špatný postup, neboť po 4. nátěru se na deskách udělal drsný povrch, který jsme museli ručně dobrousit nejjemnějším brusným papírem a vytřít jej hadříkem. Dále jsme mezi aplikacemi nátěrů dělali krátké rozestupy, neboť jsme je aplikovali po či těsně před zaschnutím oleje z minulého nátěru.

Co se nám osvědčilo

Takže jak to dělat lépe? Spárovky je nutné nejprve očistit od prachu a nečistot a teprve poté přistoupit k natírání. Ale musím říct, že jsem na to několikrát zapomněla. U lakování by se vám to vymstilo, ale v případě olejování to takový problém není.

Tungový olej jsme ředili v poměru 1:1 s pomerančovým olejem. První vrstva oleje se natírá nejlépe, neboť je krásně vidět, kde jste již olej aplikovali a kde ne. Pro roztírání oleje jsme použili štětec, který i když měl na sobě napsáno profi, pouštěl štětiny, ale to vás nemusí stresovat, pokud jste se rozhodli pro olejový nátěr. Zhruba po hodině od realizace nátěru jsme přebytečný olej setřeli bavlněným hadříkem (starým tričkem). Po prvním nátěru nebudete mít co stírat, neboť olej se do dřeva vpije velice rychle.

Přebytečný olej setřete hadříkem.

Další nátěry je nutné aplikovat proti světlu, abyste viděli, která část je již natřená a která není. Osobně jsem si postupně natřela celou spárovku a poté tahy přes celou desku olej ještě rozetřela.

Správně byste další nátěr měli aplikovat nejdříve další den či po zaschnutí předchozího nátěru, neboť odborníci tvrdí, že delšími rozestupy mezi nátěry docílíte lepšího vytvrzení a tím pádem delší životnosti. My jsme aplikovali 4 nátěry, i když jsem někde narazila na informaci, že ideální je 6. Nicméně na jednom fóru jsem se dočetla, že jeden kutil si pohrál s 12 nátěry.

Při aplikaci oleje si uvědomíte krásu dřeva a život, který mu dala matka příroda. Každým tahem štětce vidíte, jak dřevo dýchá a každá jeho část si bere jiné množství oleje. Z mojí zkušenosti světlé pruhy dřeva vsakovaly olej mnohem rychleji než ostatní části, proto jsem je přetírala vícekrát. Názorně to vidíte na fotografiích níže.

Původně měl být v oleji rozpuštěn vosk, ale protože jsem jej nikde nesehnala, nechali jsme nátěr bez něj a již ani dodatečnou vrstvu na nábytek dávat nebudeme. Teprve čas ukáže, zda to byla dobrá volba nebo ne. Při natírání si dávejte pozor, ať si nevymažete označení jednotlivých kusů spárovek, protože by vám to zkomplikovalo montáž.

Nesmažte si označení jednotlivých spárovek.

Nicméně musím říct, že spousta truhlářů si oleje míchá dle vlastní receptury, takže neexistuje žádný přesně daný postup.

Montáž skříně

Na montáž skříně jsme si vyhradili celou sobotu. Začali jsme tím, že jsme si desky roztřídili podle značek tak, abychom měli na jedné hromadě vždy jeden typ desek a dobře se nám v tom orientovalo.

Jako první jsme se museli rozhodnout, zda budeme desky k sobě šroubovat, což je jednodušší a pevnější, ale je to viditelný spoj, protože hlavička šroubu je vidět, a kde je budeme k sobě lepit pomocí dřevěných lamel, což je pracnější a hůře se to spojuje k sobě, ale zase je to zcela neviditelný spoj.

Spojování desek pomocí dřevěných lamel

Spoje, které jsme lepili pomocí dřevěných spojovacích lamel, jsme museli na obou stranách desky vyfrézovat lamelovací (štěrbinovou) frézkou. Důležité je samozřejmě frézovat vždy přesně kolmo k desce a vždy na stejném místě, aby do sebe spoje pasovaly.

Takto vyfrézované spoje bylo poté potřeba vysát od pilin. Do vyfrézovaných a vysátých otvorů jsme následně dali lepidlo na dřevo, vložili dřevěnou lamelu a desky stlačili k sobě. Spoj je samozřejmě potřeba držet stlačený do doby, než zaschne lepidlo. Přebytečné lepidlo co nejdřív setřete, dokud je tekuté.

Spojování desek pomocí konfirmátů

Konfirmáty jsou speciální šrouby do dřeva. Na rozdíl od klasických samořezných šroubů je nutné vždy předvrtat díru dle tloušťky konfirmátu. Kraj díry je nutné předvrtat tlustším vrtákem, protože hlavička konfirmátu je větší než jeho tělo. Existují i speciální vrtáky přímo na konfirmáty, které to všechno vyvrtají v jednom kroku, ale bez problému si vystačíte i s klasickými vrtáky o dvou velikostech.

Desky jsme k sobě spojovali pomocí třech konfirmátů. Konfirmáty jsme dotahovali pomocí aku šroubováku s nastavitelným momentem, abychom konfirmát nestrhli.

Rady na závěr

Aby nám skříň nestála přímo na zemi, připevnili jsme na stojné desky kluzné podložky, což jsou vlastně takové malinké plastové nožičky.

Při montáži si dejte pozor, abyste všude měli pravé úhly, jinak bude skříň křivá a těžko se vám bude vyrovnávat.

Po montáži nám táta (zkušený truhlář) sdělil, že nevěřil, že skříň zvládneme napasovat do předepsaného prostoru, neboť vestavěné skříně se vyrábí buďto bez bočních stěn, s přírazy nebo ne až ke stropu. Zatímco my měli celkovou rezervu u stropu 1 cm a na boku 0,5 cm, což znamená, že jsme tam nezvládli strčit ani prst. Ale skříň ve vešla a vypadá skvěle 🙂

Montáž doplňků

Do skříně jsme ještě namontovali šatní tyče a časem doplníme šuplíky do celé spodní části vestavěné skříně.

Problémy s hmyzem

Aby toho nebylo málo, museli jsme se v průběhu výroby potýkat s nepříjemností zvanou hmyz ve dřevě. Při první zmínce o dírách v již připravených spárovkách jsem padla do kolen, protože žádný náš projekt se neobejde bez velkých problémů.

Okamžitě jsem volala tátovi a ten mne utvrdil v tom, že po vysušení dřeva v sušičce by tam žádní brouci být neměli. Nicméně to se mi moc nezdálo, takže jsem se obrátila na odborníka ze společnosti Dřevodílo Rousínov. Ten mi udělal obsáhlý výklad o dřevě, z čehož mi vyšlo najevo, že z toho nemusím být ve stresu.

Abychom se ujistili, že hmyz se nešíří dál, důkladně jsme prohlédli všechny spárovky a tužkou zakroužkovali veškeré otvory. Jakmile jsme se dřevem za delší dobu pracovali, kontrolovali jsme, zda někde nevznikla nová chodbička.

V podstatě to lze shrnout tak, že do tvrdého dřeva se broukům moc nechce. Podle popisu by v našem dřevě měl být tesařík, který dělá větší otvory než červotoč a naopak menší než kůrovec.

Když se strom pokácí, dřevo začne velmi vonět a lákat tak hmyz. Ten se uhnízdí těsně pod kůrou a rozmnoží se tam, protože tam je dřevo nejchutnější. Jakmile dojde ke zpracování dřeva, přestává být pro hmyz zajímavé a poslední jedinci, pokud se v něm nachází, by měli vylézt a nové larvy by tam již naklást neměli. Tak uvidíme, jestli je to pravda.

Nakládání s odpadem

Při výrobě skříně nám zůstalo nepřeberné množství odpadu ve formě odřezků, pilin a hoblin. Piliny s hoblinami jsme napěchovali do krabic a v zimě s nimi budeme topit v krbu. Odřezky se využijí buďto na jiné výrobky, na zahradě jako kolíky k rajčatům či na topení.